Habanero Tasmanian

Moje první odrůda rodu chinense, kterou jsme si s bráchou pro domácí pěstování pořídili. Pokud hádáte, že má přídomek tasmanian kvůli původu, tak to jste na omylu. Toto jméno bylo údajně papričce uděleno kvůli typickému tvaru, který v jistém stupni alkoholového opojení připomíná tvar ostrova Tasmanie. Paprička by měla dosahovat pálivosti od 100,000 do 300,000 SHU. Nejedná se tedy o nic extra brutálního.

Rostlina: celkem nižší v porovnání s dalšími odrůdami stejného rodu. Má spíše tendenci od určité výšky dělat plochou korunu, která je schopná dorůst do slušné šíře (výsledný tvar je tedy až takový deštník). Náročnost na světlo je střední - rostlina,  i když je orientovaná na východ, vyroste slušně a s dobrými plody.

Plod: jak jsem již psal - plod má svůj typický tvar, oproti jiným habanerům bych řekl, že tasmanian má tenčí stěnu a je taková křupavější. Je zajímavé jak se vybarvuje - začíná zelenou, pak v jedné chvíli začne tmavnout, až prakticky celé zčerná a až z této tmavé barvy se vybarví do jasně červené. Co se týče pálivosti, tak patří i mezi habanery spíše ke slabším kouskům. Chuť ale není tak výrazně cítit po kvantu silic a je více papriková. To dělá, podle mě, paprčiku více univerzální, protože ji lze použít i v případě, kdy nechceme, aby typické aroma druhu chinense ovlivnilo chuť výsledného jídla. V sezóně jsem si ji krouhal snad na všechno - špagety, guláš, maso s rýží...prostě na cokoli. Teď přes zimu tvoří část mého zimního mixu (viz článek v blogu).